Astronomové znovu zkoumají záhadu, která mátla vědce po celá desetiletí: nevysvětlitelné záblesky světla zachycené na fotografických deskách na observatoři Palomar v 50. letech 20. století. Tyto prchavé události, pozorované před vypuštěním prvního satelitu, se shodovaly s historickými vrcholy ve zprávách o neidentifikovaných anomálních jevech (UNP) a zejména s obdobími jaderných zkoušek během studené války.
Nová studie publikovaná ve Scientific Reports poukazuje na nápadnou korelaci mezi těmito dočasnými objekty a jadernými výbuchy. Konkrétně se pravděpodobnost těchto vzplanutí zvýšila o 45 % během 24 hodin po jaderném testu provedeném Spojenými státy, Sovětským svazem nebo Velkou Británií. Každé další hlášení AE v daný den odpovídalo 8,5% nárůstu dočasných událostí. Ačkoli výzkumníci zdůrazňují nedostatek prokázaného vztahu příčiny a účinku, výsledky vyvolávají otázku: byly tyto události přirozené, instrumentální chyby nebo něco jiného?
Problém s historickými daty
Studie analyzovala více než 2700 nocí dat z prvního Palomar Observatory Sky Survey (POSS-I), digitalizovaných z původních skleněných desek. Tyto snímky pokryly široké oblasti severní oblohy s expozicemi trvajícími 50 minut. Tým našel přechodné jevy – pomíjivé světelné body – objevující se 310 nocí, někdy až 4 528 záblesků za jediný den.
Problém spočívá v omezeních doby: data před Sputnikem jsou ze své podstaty nespolehlivá. Michael Garrett, ředitel Jodrell Bank Center for Astrophysics na univerzitě v Manchesteru, pochválil studii za její kreativitu, ale varoval před přílišnou interpretací výsledků. “Mým hlavním zájmem není kvalita výzkumného týmu, ale kvalita dat,” řekl.
Konkurenční vysvětlení
Tým vyloučil některá běžná vysvětlení, jako jsou proměnné hvězdy nebo meteory. Některé z dočasných jevů vykazovaly jasné, bodové tvary uspořádané v přímých liniích, což podle vědců odporuje známým přírodním nebo instrumentálním příčinám. Spoluautor studie Steven Bruel navrhuje možnost umělých objektů a ptá se: “Pokud se přechodné jevy ukážou jako reflexní umělé objekty na oběžné dráze…kdo je tam umístil a proč se zajímají o jaderné testy?”
Jiní však nabízejí tradičnější vysvětlení. Jaderný astrofyzik Michael Wischer poznamenává, že jaderné výbuchy uvolňují kovové úlomky a radioaktivní prach do horních vrstev atmosféry, což se může jevit jako krátké záblesky světla přes dalekohled. Villarroel a Bruel kontrují, že takové záření by vytvořilo spíše difúzní skvrny než zřetelné tečky pozorované na palomarských deskách.
Role of Imperfect Records
Třetí pohled naznačuje, že tajemství spočívá v nedostatcích v historickém záznamu. Robert Lupton z Princetonské univerzity poukazuje na to, že v historii astronomie se vyskytly případy, kdy došlo k nesprávné interpretaci zarovnání, a Nigel Hambly z University of Edinburgh poznamenává, že škrábance, prach a další nedokonalosti na fotografických deskách mohou napodobovat dočasné objekty.
Pohled do budoucnosti
Debata zdůrazňuje obtíže při vyšetřování anomálií s omezenými údaji. Odborníci se shodují, že jsou potřeba nezávislé testy, opětovné zkoumání původních destiček a mikroskopická vyšetření. Otázkou zůstává: byly tyto světlice důkazem mimozemského zájmu, tajné vojenské technologie nebo jednoduše artefakty nedokonalých historických dat? Další vyšetřování je zásadní pro vyřešení této dlouhotrvající záhady.
