Nedávný vědecký vývoj odhaluje překvapivé poznatky o rychlosti naší sluneční soustavy, citlivosti lidského doteku a genetických souvislostech mezi neurologickými a psychiatrickými poruchami. Tyto objevy, zveřejněné tento týden, zpochybňují stávající modely a prohlubují naše chápání vesmíru a lidského mozku.
Rychlejší, než se očekávalo: Galaktická rychlost sluneční soustavy
Sluneční soustava se pohybuje galaxií třikrát rychleji, než se dříve odhadovalo. Nová analýza využívající síť radioteleskopů LOFAR odhalila tento rozpor, což přimělo výzkumníky zpochybnit základní předpoklady o rozsáhlé struktuře vesmíru.
K určení pohybu sluneční soustavy vědci studovali rozložení vzdálených rádiových galaxií. Jak se sluneční soustava pohybuje, pozorovatel by měl detekovat mírné asymetrie v rozložení těchto galaxií. Nová měření, přesahující statistickou významnost pět sigma, naznačují anizotropii 3,7krát silnější, než předpovídaly současné modely.
„Pokud se naše sluneční soustava skutečně pohybuje tak rychle, musíme zpochybnit základní předpoklady o rozsáhlé struktuře vesmíru,“ říká spoluautor studie profesor Dominic J. Schwartz. Důsledky tohoto objevu zůstávají obrovské a potenciálně mění naše chápání galaktické dynamiky.
Lidské ruce: Skrytý pocit
Lidé mají formu „vzdáleného dotyku“ podobnou pobřežním ptákům, což jim umožňuje detekovat skryté objekty prostřednictvím mechanických signálů přenášených přes zrnité materiály, jako je písek. Nedávná studie zjistila, že účastníci byli schopni najít skryté kostky v písku s přesností srovnatelnou s brodivými ptáky, přestože jim chyběly specializované struktury zobáku.
Vědci zjistili, že citlivost lidské ruky „se blíží teoretickému prahu toho, co lze detekovat z mechanických ‚odrazů‘ v zrnitém materiálu.“ Naproti tomu robotický haptický senzor testovaný ve stejném experimentu dosáhl pouze 40% přesnosti, což zvýraznilo vynikající citlivost lidské ruky. Studie ukazuje, že pokud by špička prstu měla velikost Země, člověk by byl schopen rozpoznat rozdíl ve velikosti mezi domem a autem pouhým dotykem.
Genetické vazby mezi poruchami mozku
Vědci z Osla identifikovali společné genetické rizikové faktory mezi neurologickými a psychiatrickými poruchami, což naznačuje hlubší biologickou souvislost, než se dříve uznávalo. Studie analyzovala genetická data od více než milionu lidí a korelovala běžné genetické signály specifické pro poruchy a spojovala stavy, jako je migréna, mrtvice, epilepsie, schizofrenie a deprese.
“Zjistili jsme, že psychiatrické a neurologické poruchy sdílejí genetické rizikové faktory ve větší míře, než se dříve myslelo. To naznačuje, že mohou částečně pocházet ze stejné základní biologie,” říká hlavní autor Olav Bjerkehagen Smäland. Výsledky potvrzují, že pacienti často vykazují překrývající se symptomy a že genetické riziko duševního onemocnění je úzce spojeno s neurální funkcí.
Studie podporuje myšlenku, že neurologické a psychiatrické poruchy jsou heterogenní, ale stále mohou být spojeny ve společném biologickém rámci. To naznačuje, že budoucí výzkum by se měl zaměřit spíše na společné základní mechanismy než na zacházení s těmito stavy jako se samostatnými entitami.
Dohromady tyto poznatky dokazují provázanost vědních oborů a trvalou potřebu interdisciplinárního výzkumu.
© 2025 Science X Network
